středa 11. listopadu 2020

Kultura



<umění>

Pochopitelně došlo k určitému úpadku kultury, lidé byli soustředění na přežití a než opět nastal čas na uvolnění a jakoukoliv tvorbu, uplynulo nějakých třicet let. Postupně se přešlo na elektronickou měnu (dolar) a hotovost je charakteristická už jen pro jádro, případně pro černý trh, jelikož takové platby nelze vystopovat (ačkoliv o to už se z vyšších vrstev nikdo příliš nestará). Knihy už se běžně nečtou, tedy v jejich papírové podobě, když nepočítáme učebnice pro děti těch méně bohatých. V papírové formě je uchovávají jen sběratelé a městská knihovna, jež uložila jeden výtisk všech vybraných literárních děl (od starověkých klasiků přes Shakespeara až k některým moderním autorům), jinak jsou knihy nahrané do digitální databáze kulturního dědictví spolu s nepříliš širokou zásobou dnes již dosti zastaralých filmů. Velkonákladově se knihy dávno netisknou, avšak pár malých vydavatelství vám požadovaná díla za danou cenu vytiskne.

časopis pro mladé o módě, technologiích a drbech
časopis o financích, bohatých a životním stylu
NET, hlavní noviny Edenu, vedené L. E. Bechtelem


V současnosti jsou preferovány spíš kratší interaktivní novely a videohry, popřípadě filmy a seriály. V posledních letech také byly v Japonsku vyvinuty a převzaty a zpopularizovány ve Státech holografické zoologické “zahrady” a muzea umění, v nichž neuvidíte živá zvířata ani originály slavných děl, nýbrž jejich hologramy, které se v těch lepších zařízeních i hýbou. Virtuálně tak můžete navštívit tropickou džungli a prohlédnout si její zvířata nebo třeba projít se po Sixtinské kapli.

A kromě zcela nového využití holografie, jež přebírá značnou část dnešního umění, se v této oblasti vyvíjí i virtuální realita, zejména tedy v oblastech filmografie a videoherním průmyslu. Filmy již nejsou promítány na pouhé plátno a nevyjadřují se pomocí banálních zvuků – každý otřes scény lze pomyslně pocítit, každá kapička vody jako by na vás vskutku dopadla, hroutící se města a apokalyptické scény se točí kolem vás, zatímco si pohodlně sedíte na pohovce s nejnovějším virtuální brýlemi této doby, které se postarají o prožitek všech vašich smyslů. Jde o technologii vcelku novou, a proto je přístupná zejména vyšší vrstvě a Cortexu, což je jeden z důvodů, proč klasická filmografie ztrácí své zastánce. A co vidí společenská smetánka jako obvyklou návštěvu kina, pociťují nižší jako naprostý luxus. Na Periferii narazíte na klasická kina, obraz je zde ostrý a zvuk kvalitní, což se nedá říci o Jádře, kde s požehnáním fortuny najdete nějakou funkční televizi a pár kazet k ní z dob minulého století. Videohry se dají charakterizovat obdobně – čím výše jste, tím více se do hry můžete ponořit. Doslovně. Děti Cortexu jsou zvyklé na světy virtuálních realit, jejich surové násilí a podmanivé scenérie, což se na realitě odráží krutou závislostí nejenom těch mladších, jde o jednu z příčin, proč se vláda snaží tuto industrii omezit na klasické konzolové a počítačové hry, které již dosti zasahují do oblasti sportu. Existuje zde rovnou několik profesionálních týmů a lig různých her z různých oblastí, mezi virtuální favority by tak patřily ty s bojovou tématikou, zatímco v oblasti klasických e-sportů dominují typické FPS hry. Periferie se zapojuje zejména do druhé skupiny, Jádro naopak příliš času na takové požitky nemá.

reklama na roboticko-holografickou zoo
reklama na holografickou dovolenou u moře
plakát filmu

<sport>

Základně se dělí do dvou kategorií - modifikovaný a běžný.

Do modifikovaných mají přístup úplně všichni a především pak ti, kdo si nechali udělat tělesné modifikace. Sem se řadí především souboje (legální i nelegální), ale i jiné individuální disciplíny (výjimku tvoří americký fotbal, ten má svou modifikovanou i běžnou ligu) a modifikace zde účastníkům pomáhají a poskytují určité výhody - to je celá podstata m-sportů. Jsou často mnohem akčnější a brutálnější, proto také přitahují větší publikum a pozornost. Neznamená to, že nahradil veškerý běžný sport, nicméně je nepochybně populárnější napříč všemi vrstvami. Část ilegálních modifikovaných zápasů skrytě organizuje Church of the Great Architect a zbytek dálkově a tajně skupina Japonců, kteří tu mají pár místních, kteří pro ně pracují, zajišťují to, co oni osobně udělat nemohou, a vydávají se za ty, kdo to mají pod palcem. Dá se na nich vydělat - samotnou účastí a především pak výhrami.

Běžné sporty jakékoliv modifikace zakazují a jedná se obvykle o sporty týmové, tzn. baseball, lední hokej apod. Nejpopulárnější jsou ve druhé vrstvě, z níž také pochází většina těchto hráčů kromě těch pár, kterým se tímto způsobem díky svému talentu povedlo dostat se nahoru. Od roku 2055 se konají Nové olympijské hry. Při těch se sejdou všechna města Spojených států na jednom velkém zvednutém stadionu a soutěží spolu ve všelijakých disciplínách. Mezi těmi tradičními zůstala atletika, gymnastika, plavání, zápas, šerm a lukostřelba a k nim byly přidány nově velmi populární m-sporty s modifikovanými verzemi všech dosavadních sportů. K nim byl navrch přidán americký fotbal a e-sporty. Členy olympijských týmů v Edenu obvykle vybírá Cortex na základě schopností - výjimečně jim jde o výhru a ne o peníze (ačkoliv s výhrou se pojí i peníze, takže…).

<soc. sítě & sdružení>

Není žádným překvapením, že lidé, pro něž jsou dostupné technologie, jsou propojení pomocí sociálních sítí a všelijakých dalších médií. Nexus je hlavní a nejrozšířenější síť populární především mezi mladými, nicméně velká část uživatelů pochází i od starších. Tato síť má totiž výhodu ve své všestrannosti. Skrze ni lze sdílet fotografie s vybranými okruhy lidí, chatovat s jakýmkoliv dalším uživatelem a spřátelit se s ním, lze pořádat videohovory s mnoha funkcemi, pořádat akce a účastnit se jich, reagovat na příspěvky ostatních pomocí emotikonů a srdíček, přidávat se do klubů a spolků, natáčet videa a upravovat je přímo v aplikaci a mnoho dalšího. Jednoduše záleží, co od Nexu každý uživatel očekává a potřebuje - umí se přizpůsobit každému na míru, a proto také získal takovou oblíbenost. Na trhu jsou samozřejmě i konkurenční aplikace, nicméně ty mu nejsou žádným protivníkem a snahy vývojářů nahradit Nexus pravidelně troskotají na chybných kódech či nedostatku uživatelů. A tak tu máme jen aplikace podobného druhu, ovšem odlišného zaměření - obrázková úložiště, vzdělávací appky, hry se seznamovací mechanikou a tak podobně.

Především pro mladé jsou velice atraktivní nejrůznější sdružení a kluby zaměřené na prakticky cokoliv, co vás jen napadne. Máme tu profesionální i rekreační sportovní kluby, výtvarné spolky obvykle zaměřené na digitální tvorbu, ovšem i pár tradičních se najde, školní kluby pro ty, kdo navštěvují ty které školy, které pak mezi sebou pořádají různé olympiády a další soutěže, vědecké kroužky pro chemii, fyziku, biologii a vše mezi nimi a mnoho dalších. Nejoblíbenější jsou jak jinak ty zabývající se videohrami, hologramy a virtuální realitou všeobecně. Hned po nich pravděpodobně vládnou ty sportovní nabízející virtuální prostředí pro bohaté a reálné prostředí pro ty chudší. Ty nezvyklé typu literárních a kreslících mívají jen pár členů a ne všichni to berou úplně vážně - jen se jim líbí říkat, že se zabývají něčím téměř vymřelým. Možnosti jsou ovšem nekonečné a kdokoliv může kdykoliv založit své sdružení, pokud mu žádné jiné nevyhovuje, a skrze Nexus najít další příznivce.

Významná sdružení a spolky: Videoherní liga [Cortex], Spolek golfistů [Cortex], Přátelé digi-kresby [Periferie], Modifikace budoucnosti [Cortex] ...

<móda>
Pro zobrazení obrázků klikněte/najeďte myší na dané odstavce.

Je skutečně rozmanitá a značně se liší mezi jednotlivými vrstvami.

Co se týče první vrstvy, jsou tu dva poměrně odlišné proudy. Jeden zastává starší a o něco konzervativnější generace. Vyhýbá se příliš výrazným či dokonce neonovým barvám a zůstává u neutrálních, případně u tlumených a decentních. Elegance a důstojnost jsou těmi hlavními cíli, nemusí nutně jít s posledními trendy a být “cool” a “in”.

Do druhého proudu se řadí především mladí. Ti si potrpí na výrazné a křiklavé barvy a bizarní a neobvyklé střihy a styly, skoro jako by se mezi sebou předháněli, kdo bude mít víc šokující outfit a doplňky - a také, že předhánějí, i přes to, že by to nikdo nahlas nepřiznal. Móda pro ně však je důležitou částí života. Čím výraznější a podivnější, tím lepší. Doplňky všech druhů a podob jsou také ve velké oblibě - brýle, masky, náramky, opasky, boty, kabelky, paruky a spousta a spousta dalšího.

Móda ve druhé vrstvě je takovým slabším odvarem vrstvy první. Část se ji totiž pokouší napodobovat a zbytek jde holt s proudem. U mladých tu tedy můžeme pozorovat podobné prvky, jen méně excentrické a u starších o něco uvolněnější a barevnější styl než u první vrstvy. Zde se jednoduše všechno míchá dohromady podle toho, nač se kdo cítí a nač také má dost finančních prostředků.

Třetí vrstva dělá, co může. Něco jako móda tamní lidi prakticky nezajímá, důležité pro ně je mít alespoň něco na sebe. Jejich oděvy jsou kolikrát posešívané z různých kousků, záplatované a mnohokrát zašité, jak si většina rodin prostě nemůže dovolit jen tak něco vyhodit. Navíc je málokdy nové, obvykle ho kupují z druhé ruky, případně ho dostávají od výjimečně pracovníků Apricu a častěji od těch, co se slitovali ve druhé vrstvě.

<náboženství>

Všechna náboženství kromě křesťanství se v podstatě vytratila, tedy pokud nepočítáme Church of the Great Architect. Křesťanství má velký vliv především na občany ze třetí vrstvy, na ty ze druhé jen zčásti a na ty z první téměř vůbec, ovšem dost záleží na každé rodině a na generaci. Mladší generace už mnohdy nenásledují náboženské přesvědčení svých staromódnějších rodičů a přechází k jakési umírněné verzi původního státního náboženství. Stará římskokatolická církev upadla a papež v jejím čele byl prohlášen za mrtvého, což způsobilo přeskupení tehdejší hierarchie. Ve vedení aktuálně stojí arcibiskup, který nadále usiluje o restauraci původního vlivu víry, s čímž málokdo zrovna souhlasí. Sakrální stavby zde jsou vcelku vzácné, nejčastěji mají podobu klasických kostelů na Periferii, vzácně také výše, ačkoliv zde jde spíše o architektonické kousky, v nichž se příliš svátosti rozhodně neodehrává. Jádro, byť bez dostatečných prostředků, se k náboženství upíná více, dodržuje jisté tradice, staví si improvizované kostelíky a pokouší se svou víru šířit dále, kde se střetává s tou Architektů.


<postavení žen, LGBT+ a nár. menšin>

Zpočátku to ženy neměly úplně jednoduché a jejich hlasy ve společnosti nebyly slyšeny tak jako hlasy mužů, nicméně jak léta šla, podařilo se jim upevnit své postavení ve společnosti a v současnosti jsou si s muži rovny ve všech oblastech. Nikdo se nepozastavuje nad ženou pracující v SIDu, nikomu nepřijde divné, že má jistá vědkyně lepší výsledky než její mužský kolega. Zrovnoprávnění chtělo čas, ale dostalo ho a mělo velký úspěch. Stále se najdou ojedinělé případy lidí, co nesouhlasí, kdy jde především o ty, co se stále drží náboženství a starých tradic a zvyků, avšak společnost obecně žádný rozdíl kromě toho fyziologického mezi ženou a mužem nevidí.

LGBT+ komunita je ve vyšších vrstvách všeobecně bez problémů přijímána, tabu kolem ní byla zbořena a například toxická maskulinita a striktní rozdělování barev, oblečení a dalších podobných prvků byly pokořeny. Odlišná orientace už není považována za anomálii či snad nemoc a stejnopohlavní svazky jsou povoleny a ceněny stejně jako všechny ostatní. Ve střední vrstvě jsou stále přijímáni a běžní občané jsou tolerantní, jen ohledně tohoto nejsou tolik otevření jako nahoře, kde se o těchto věcech bez ostychu baví. Jejich mírná zdrženlivost je však nijak zvláště neomezuje a neodsoudí někoho jen na základě toho, že je jiný. V Jádře je to ošemetnější. Vzhledem k vlivu náboženství se někteří na tyto “podivné praktiky bohatých” dívají poněkud pochybně a byť se většinou shodují na tom, že láska je láska a Bůh miluje všechny lidi, nejsou vyloženě podporující (ale ani odporující). Na konci dne ani nemají čas a energii něco takového řešit.

Národnostní menšiny z New Edenu a celých Států prakticky vymizely. Jednak pro ně bylo prakticky nemožné získat místo, jednak jestliže už ho některý příslušník získal, nevedlo se mu dobře. Jen velice výjimečně se několika černochům podařilo dostat do Cortexu, a dokonce i do Apricu. Drží se dál od společnosti a lidé se jich většinou bojí, ale přežívají dobře. Zbytek černochů, kterému se povedlo sem dostat a přežít, žije a pracuje v Jádře a ani tam se k nim ostatní lidé nechovají nejlépe - pohlíží na ně jako na kriminálníky a narušitele, to samé platí i pro Japonce. Jiné menšiny tu nepotkáme, maximálně tak jejich smíšené potomky, kteří už plně adoptovali “bílou kulturu”. Jediné, koho občas potkáte, jsou Japonci, s nimiž Státy udržují vzájemně výhodný vztah. Díky tomu je Cortex respektuje a nebojí se využívat jejich služeb, ovšem běžní lidé… Inu, nejsou z nich úplně nadšení, jsou pro ně představiteli něčeho odlišného, co by tu správně být nemělo. Na druhou stranu nemohou popřít, že jejich technologie využívají rádi, což některým přináší pocit hořkosti, když si o nich myslí, že jsou podřadní, a současně vědí, že jsou schopnější než oni.


<vzdělání>

Negramotnost New Edenu se pohybuje na takřka pěti procentech, z čehož drtivá většina náleží právě Jádře, kde se i přes absenci vhodných institucí (a zejména profesí) vzdělání šíří alespoň po boku náboženství a těžkou práci, kterou zde většina obyvatel vykonává. Ne, v biologii a genetice se možná nevyznají, avšak to kompenzují tamější znalosti mechaniky, energetiky a dalších odvětví – a to je jeden z mnohých důkazů, že i tento lid byl před sty lety vybrán a označen za vrchní percentil společnosti. Pokud jde o typického obyvatele Jádra, můžeme očekávat, že má splněnou alespoň základní školu a případné další kurzy, bohužel však toto číslo klesá, méně rodin je ochotno posílat své děti do školy, a namísto toho je rovnou učí budoucí práci v oblasti strojírenství. Střední školy zde existují, avšak ty bývají zpravidla zaměřeny na tytéž obory, čímž ztrácí zájem. A pokud zde děti mají jiné zájmy a vyhlídky, mohou se buď vzácně dostat na školy na hranici Periferie, nebo je potlačit a splynout s davem.

U Periferie se toho příliš nezměnilo, učební plány zde jsou takřka identické s těmi dnešními, a kromě několika šířících se dezinformací by se dalo říci, že je i dostatečně kvalitní. Lidé zde usilují minimálně o dokončení střední školy, byť do toho mnohdy zasáhne rodinná tradice nebo zásah shora. Specializací je zde více, prostoru na rozvoj taktéž, a tudíž zde můžete najít mnohé prestižní školy, které vám z dětí udělají chodící encyklopedie. A právě ty mají největší šanci se dostat nahoru. Na univerzity je zde pohlíženo jako na privilegium, kterého dosáhnou jen ti nejambicióznější a nejbohatší (a něco mezi), leží jich zde pár, zejména v aglomeracích. Nemohou se pyšnit tím, co je nahoře, avšak vzdělání odtud jim poslouží jako jistá vstupenka výše. V dnešní době jsou nejoblíbenějším – a nejžádanějšími – obory přírodní vědy, zatímco ty humanitní začínají ztrácet na vlivu, mezi ty nejprestižnější patří školy Anthemská střední a Anthemská akademie, které úzce spolupracují s tou Armstrongovou.

Školy Cortexu zdánlivě připomínají Potěmkinovy vesnice – jsou brány za ty nejprestižnější, nejrozvinutější a nejpokročilejší ze všech, snad i z většiny dalších měst. Pravda je taková, že tyto instituce mají vše, po čem touží, tedy až na kvalitní a pilné studenty, jejichž původ nenáleží zbohatlé rodině a penězům. Chybí zde autenticita, ambice, tvořivé mysli, které by využily zdrojů a přístupnosti všech těchto škol, a nakonec zde zůstávají jen peníze. Právě ty vládnou Cortexu. Pro bohatší občany a smetánku jde spíše o formalitu, rodiče zde zaplatí dítěti školné, přidají navrch tučný příspěvek, a jejich dítě může být oficiálně snad čímkoliv – znalosti mít bude, avšak více by se očekávat nedalo. Určité procento je zde zastoupeno periferií, na kterou se pohlíží s posměchem, jenž se po několika letech mění v jakýsi opak. Jsou to právě absolventi těchto škol z periferie, kteří se dále uplatňují ve špičkách svých oborů. Nejvzácnějšími studenty by byli ti z Jádra, ti, kteří měli to štěstí a talent, aby přilákali pozornost jednoho z mnoha sponzorů nahoře. Mezi tu nejlépe financovanou dozajista patří Univerzita T. R. Godfrieda, již založil čistě pro své děti a ty svých kompliců, v dnešní době se však nabízí každému, kdo si za ni hodlá zaplatit. Ta, která se naopak pyšní svou kvalitou a geniálními studenty, je Armstrongova akademie.

Žádné komentáře:

Okomentovat