<guvernér>
Guvernér oficiálně stojí v čele města a je volen jeho občany.
Guvernéři byli ustanoveni do čela všech deseti měst od samého začátku pro lepší řízení a také pro reprezentaci. Jejich vliv byl na samém počátku velký a skutečně města ovládali, nicméně postupem času se na moci začalo podílet čím dál více bohatých, dokud jim nemohli dokonce i konkurovat. Tento efekt se nejvíce projevil právě v New Edenu, kde se kolem 50. let 21. století stala z guvernéra již jen pouhá reprezentační figurka mající ve svých rukou moc jen zdánlivě.
Guvernéři jsou voleni na jeden rok, ale jejich období mohou být natahována klidně donekonečna. Prvních několik desetiletí se měnili poměrně často, nejdéle, tedy na pět let, vydržel jen Petyr Armstrong v letech 2001-2006, jinak se střídali po jednou či dvou letech. Právě v 50. letech však došlo ke změně. Jakmile na guvernérovi přestalo tolik záležet, lidé obvykle začali volit toho samého neustále dokola, dokud místo něj nebyl nastrčen někdo jiný - obvykle v intervalu deseti až patnácti let.
Od roku 2074 je guvernérem Abraham Voltía a zdá se, že jím i na dalších několik let i zůstane.
Skupina podporující guvernéra je vcelku malá a patří sem zejména jeho blízcí, jeho malý kabinet poradců, další státní zástupci, případně ti z jiných měst, a ojediněle i lidé, kterým na zdejší politické hierarchii záleží.
<apricus>
Spolek bohatých ovlivňující celou společnost a vedení města založený na (ne)dobrovolném členství.
V roce 2048 dostal jistý muž jménem Theodoric Robert Godfried nápad založit společnost, jež by sjednocovala všechnu inteligenci a bohatství a umožnila jim rychlejší pokrok. Shodou okolností byl v tu dobu nejbohatším občanem, a tak mu nedělalo potíže přesvědčit většinu ostatních. Někteří lační po větším majetku a moci se připojili dobrovolně, jiní to cítili jako povinnost a ochranu a pár jedinců členství dokonce odmítlo. To se vůdčím tvářím pochopitelně moc nelíbilo, a proto dělali vše pro to, aby je buď přiměli přidat se, nebo vytlačili z první vrstvy. A tak oficiální představitel vlády guvernér ztratil většinu svého vlivu. Godfried zemřel v roce 2067, ale jeho organizace setrvala a dále upevňovala svou moc.
Společnost se samozřejmě svým vlivem veřejně nechlubí a stále navenek uznává autoritu guvernéra, avšak kdo se trochu zajímá o veřejné dění, je schopen dopátrat se pravdy, což tedy platí především pro druhou vrstvu, ta třetí má většinou moc práce s přežíváním. Veškerá oficiální média jsou v jejich moci, stejně tak většina místních větších technologických firem a pak také školství, které jim umožňuje ovlivňovat, co se učí další generace. Členové musí odvádět určitý podíl ze svých výdělků do společného fondu a mohou se těšit z různých exkluzivních výhod, na něž obyčejní občané nedosáhnou. Ačkoliv je tvrzeno, že tu si jsou všichni rovni, někteří jsou si přeci jen rovnější - ti nejbohatší stojí v pomyslném čele na postech rady, jež je volena všemi členy jednou za půl roku (ale stejně platí nepsané pravidlo, koho volit) a jež činí veškerá rozhodnutí.
V řadách Apricu nestojí pouze ti nejvlivnější z nejvlivnějších, v zlatých okovech této společnosti jsou i přívrženci mnohých z členů, kteří o existenci a vlivu skupiny ví a jsou k ní blíže než kdokoliv jiný. A ať už zde jsou dobrovolně, či ne, jsou důležitou součástí Apricu.
<security & intelligence division>
Soukromá bezpečnostní organizace zajišťující pořádek ve městě. Je nezávislá na komkoliv jiném, ale spolupracuje s Apricem.
SID byl původně malou bezpečnostní agenturou, která zajišťovala bezpečnostní systémy, ochrannou službu, soukromé vyšetřování a mnoho dalšího, postupně se však rozšiřoval a po posílení vlivu Apricu se v 60. letech stal hlavní policejní i vojenskou složkou. Stavy policie byly radikálně sníženy a jejich kompetence omezeny, a tak se stala spíše takovou ochrankou guvernéra, než že by plnila svůj původní účel, to pouze v oblasti vyšetřování a protiteroristických jednotek, kde tvoří pomyslné pěšáky.
Samotný SID se dělí na konkrétní jednotky zabývajícími se vlastními oblastmi - mezi nejznámější takový patří například 13. pluk protiteroristické a CBRN ochrany „Vertigo“, jehož pravomoci přesahují vlastní název, v dnešní době totiž slouží i jako útvar rychlého nasazení a zároveň ovládá vyšetřovací složky s pomocí státní policie.
Divize aktuálně zaměstnává přes 90 % všech bezpečnostních sborů.
<vincit omnia veritas>
Zatím nepříliš organizovaná a sjednocená frakce společnosti tím či oním způsobem bojující proti první vrstvě.
První jiskřičky odboje byly zažehnuty už ve 20. letech 21. století, a to z jednoho prostého důvodu - několika desítkám lidí začalo postupně docházet, jak se věci v nové společnosti mají a kam celá směřuje. Vláda neprojevovala žádné snahy o návrat na povrch, začala ignorovat existenci dalších přeživších států a přicházela o většinu své moci, jíž postupně přebrali ti bohatí. Nešlo o nic centralizovaného, proto bylo jednoduché ho potlačovat, avšak informace byly předávány dál na další generace a informace jsou ve společnosti druhou hybnou silou hned po penězích. Většina těch, kdo s tím vším začali, už jsou dávno po smrti, ovšem stihli ještě inspirovat několik desítek občanů z různých vrstev, aby se nesmířili jen s tím, čím je krmí takzvané oficiální zdroje.
Dnes tedy odboj představují roztříštěné skupinky lidí, většinově ze třetí vrstvy, jistou větší část tvoří i lidé z vrstvy druhé a k nim se přidává několik jedinců z vrcholu společnosti. Operují buď na vlastní pěst nebo v nějaké menší skupině a teprve nedávno se ze třetí vrstvy vynořil jistý muž, který si říká Diké, a pokouší se tomu dát nějaký řád, získat více lidí a sjednotit ty, kdo nesouhlasí se současným stavem společnosti.
Cíle se liší jedinec od jedince – jsou zde ti, co se aktivně k VOV hlásí, zatímco existují i nezávislé skupiny aktivně se bouřící proti vládě a Apricu, jež pod něj automaticky spadají.
<church of the great architect>
Tajná náboženská společnost, která pečlivě střeží svá tajemství, jež si odnesla ještě z povrchu a předávala od zvednutí města.
Kořeny tohoto kultu sahají až na samotný povrch, daleko do historie ke svobodným zednářům na území Států, od nichž se ve druhé polovině 19. století odtrhli. Tvrdili, že se až příliš oddávají dobročinnosti a společnosti, místo aby si hleděli svého dědictví a pokoušeli se ho rozluštit a využít. Ačkoliv Architekti tvrdili, že i oni chtějí tyto prostředky nakonec použít pro vyšší dobro, pravda byla právě opačná. Lačnili po moci a představa ovládnutí světa ze stínů jim byla velice blízká. A tak založili vlastní méně úspěšnou lóži založenou na ještě vyšší úrovni tajností a uzavřenosti, ovšem i přes to se k nim ve skrytu během let přidalo několik vážených vzdělanců s podobným smýšlením, díky nimž se nakonec podařilo dostat část lóže i do měst v oblacích.
Členové, kteří si vzájemně říkají bratři, jsou v lóži uspořádáni podle přísné hierarchie na deset stupňů dle toho, jaká tajemství jsou bratrovi odhalena. Čím vyšší stupeň, tím váženější a zkušenější bratr je a ostatní bratři na nižším stupni mu jsou podřazeni (kromě velmistra, který je nadřazený všem bez ohledu na stupně). Kromě tohoto rozdělení tu jsou určité volené funkce, jež zajišťují běh lóže. V čele stojí velmistr, ten je volen celou lóží na jeden rok a obvykle bývá minimálně na osmém stupni, aby ho někdo volil. Pod ním jsou dva strážci velmistra, ti mu jsou vždy k ruce, ochraňují ho a tak podobně, a velmistr si je volí sám, hlasování je pouze formalita. Hned po nich tu je tajemník, to je jediná doživotní funkce, jelikož bratr, který ji zastává, ví o všem, co se kde řekne a stane, a vše zapisuje do tajných knih. Pak tu je pokladník, ten se stará o finance, ceremoniář, který zajišťuje průběh a nástroje pro ceremonie, soudce rozsuzující spory mezi bratry a trestající prohřešky proti bratrskému kodexu a strážce dveří hlídající vchod do Chrámu, v němž lóže sídlí. Kdo se chce stát bratrem, musí být pozván, a tak se z něj stane adept. Adept musí prokázat především schopnost mlčenlivosti a jakmile se za něj zaručí jiný bratr, stává se oficiálně bratrem na prvním stupni. Na vyšší stupně může bratry povyšovat pouze velmistr a to po tom, co daní bratři splní určité zkoušky prověřující mimo jiné jejich oddanost lóži. Po dosažení druhého stupně každý bratr obdrží tělní modifikaci v podobě čipu implantovaného na zátylek. Pomocí těch může kterýkoliv bratr od pátého stupně svolat naléhavou poradu slabým pípnutím a rozehřátím se.
V současnosti lóže čítá zhruba čtyřicet členů a sídlí v malé budově nazývané Chrám podle Šalamounova chrámu. Už dlouhá léta usilují o rozluštění tajných spisů a legend hovořících o jakési velké síle darované samotným Velkým architektem, jenž stvořil celý vesmír, k jejímuž získání je potřeba podniknout dosud neznámé kroky. Avšak na to, aby se jim to povedlo, potřebují další vzdělané členy, které získají jedině tak, že se prosadí v Apricu. Přeneseně vzato tedy jejich cílem je získání co nejvíce finančních prostředků, moci a nových zfanatizovaných členů. Prostředky tak získávají organizováním části ilegálních modifikovaných zápasů.
<entropy>
Skupina, co vlastně ani není skupinou, protože nechce skupiny, nýbrž chaos a status quo.
Sem by patřily ty děti, co si tak moc přály zombie apokalypsu a absolutní chaos ve světě tak, aby se každý musel starat sám o sebe. Takoví Entropy jsou - nejsou s vládou, nejsou s Apricem, nejsou ani s Architekty, jednoduše s nikým. Jejich útvar vlastně ani není útvar, nemají pevnou hierarchii a nikdy ji ani neměli. Název si také nedali sami - pár jejich “členů” se jednou rozhodlo naházet molotovy do kina, kde seděli úplně normální lidé, avšak chytili jen jednoho viníka, a protože se odmítl legitimovat, strážníci neztráceli čas, pojmenovali ho Entropy a odvezli ho do věže. Zbytek si řekl, že to vlastně není špatný nápad, a už jim to zůstalo. To bylo někdy v roce 2070. Do tohoto roku tedy můžeme datovat jejich oficiální vznik, ovšem oni to neřeší. Pocházejí většinou ze druhé vrstvy (ojediněle ze třetí) a jsou to lidé, co se sice nemají špatně, ale nudí se a nevyhovuje jim být zavření v systému, proto ho chtějí za každou cenu zničit, zatímco si užijí trochu legrace. Trochu nebezpečné legrace.
Celkem nedávno jeden z jejich “členů” vytvořil aplikaci, již příhodně pojmenoval Entropy, ke které se jen tak nedostanete. V podstatě potřebujete pozvánku od někoho, kdo už ji má, a musíte si ji od něj zkopírovat k sobě do zařízení, aby se k ní nedostaly autority. Aplikace obsahuje sérii úkolů, k nimž mohou všichni členové průběžně přidávat další. Za každý splněný úkol uživatel získá určitý počet bodů a postupuje nahoru na žebříčku. Pochopitelně nepoužívají své pravé identity, takže mnohdy ani netuší, že to byl právě jejich soused, kdo včera na kostel napsal “guvernér je teplouš”. Úkoly se různí - některé jsou prakticky neškodné, jiné zase spočívají ve žhářství až záměrném způsobování zranění a smrti. Čím těžší a odvážnější úkol, tím více bodů. Ti, kdo sice dostali pozvánku, ale neměli odvahu se přímo zúčastnit, si vyvinuli vlastní roli pozorovatele a komunitu fanoušků, k nimž se řadí především mládež.
Nejraději by viděli New Eden v plamenech a roztříštěný do kusů, kde každý jedná sám za sebe a je úplně jedno, kolik má peněz. Avšak to je zatím jen jakýmsi snem, nikoliv jasným cílem. Spokojují se jen s tou zábavou - občas něco podpálí, občas někam hodí menší bombu, občas něco sabotují. Nemají jasného vůdce, ačkoliv by se dali rozdělit na dvě části - na ty, kteří tyto akty iniciují, a na ty, kteří se nechávají strhnout. Tak či tak, dokud způsobí křik a pár zranění (a občas pár mrtvol), jsou spokojení.
Žádné komentáře:
Okomentovat